(kompatibilní pro H/D 35+, pokud vlastníte odlišný přijímač použijte příslušný emulátor){mos_sb_discuss:5}
Tak normálně s Kamilou ve středu navečer klábosíme co, kdo a jak, když na mě vybafne „ a co, kdy napíšeš článek na stránky - coby vedúúúúcí, prý se to musí“. Cože? O ničem nevím. Tak jo.
Nejsme zběhlí. Poprvé jsme s Bobem vyfasovali takovou funkci. On to vzal velmi zodpovědně (stan, přihlášky a tak) a mně byla svěřena funkce přepočítávače (nakonec mi bylo dovoleno posbírat i odpadky na shromaždišti). Nechtěl se totiž spokojit s normálním „jedééém, sme všeci „ a tak jsem počítala - jak úča na výletě. Cesta proběhla v poklidu a Bob z předního sedadla stačil zmapovat i bílá místa na mapě (přeci jen to odsýpá rychleji, než v v lese). Shromaždiště bylo do kopce, ale o to úžasnější. Na shromaždišti bylo mnoho různých stánků (bufet, občerstvení, výčep a nějké hadry) a hlavně, bylo hezky. Někteří od stánku ani nevstávali a ostatní se tam zase velmi rychle vraceli. Vyhlašování proběhlo rafinovaně za silné účasti všech. Bylo to díky šatnovým lístečkům, které zaručovaly výhru v tombole (jasně že ne pro všechny). A tak se Aljoša mohl vykecávat a důležití bafíci třásli pravicemi vítězům před zaplněnými ochozy nedočkavců (na výhru). Proč ne, šak jak v Kauflandu.
.
Odpoledne strávené na koupališti a skluzavce mnohým připomínalo dávné dětství. Každé svezení odebírá po x letech a zadírá třísky z laminátu, takže zase pohoda. Večeři jistila nedaleká koliba s nezvykle mrštným personálem, který se nezalekl ničeho. Vůbec ničeho.
Třešničky na dortu v podobě skotačení na špagátech, trampolíně a horské dráze se dostalo pouze vyvoleným.
Přiznám se, že nejsem zrovna tělocvičnový typ a nestydím se za kladný vztah k obyčejné posteli, ale na tomto koupáku se spalo docela dobře. Je fakt, že někteří už jiní nebudou a vždycky o sobě dají vědět, ale co už. Mě spíš potěšilo, že ráno nikdo z mlaďochů nechyběl. A to, že i naši borci byli mezi těmi, co zkoušeli, jestli se místní automat na jogurty dá oblafnout úplně stejně, jako ty ostatní, se taky nakonec vysvětlilo.
Jo a taky jsme byli v lese. Asi jste slyšeli o atraktivním nedělním doběhu přes žleb, kdy všichni vidí, jak nemůžete a vy děláte, jako že můžete a přitom vůbec nemůžete. Tak toto jsme tam předváděli úplně všichni. Jen někteří úspěšněji, někteří méně. My, co mapě moc nerozumíme se ji neodvažujeme kritizovat. Buď to vyjde, nebo jsem blbá a nevyjde to. Co vím určitě, byla možnost volby postupů (což taky nebývá vždycky), málo kontrol a tudíž velké vzdálenosti, zvláště při sobotní klasice. Takže docela zajímavé. Zajímavé ještě bylo, že Dáša Jelínková vyhrála oba dny a hezky si to na stupních užívala . A to že v Beskydech jsou kopce, je snad jasné. Takže takový docela povedený výlet
Něco málo z výsledků. Lojzík a Staňa Valla vyhráli, co se dalo, nestárnoucí Rudolf H35 v SO 2., v NE 3., Ruda Slováček H50 v So 3.,v NE 2., Honza Kolárik H18 v SO 2., Dagmula po oba dny 3. a Věra Krajčová po oba dny 1. Ostatní najdete zde
Nemám takový dar pera jako jiní, takže se skoro divím, že to někdo dočetl až sem (myslím to upřímně!!!). Zvláště pokud používáte emulátor…
Janina
