{mos_sb_discuss:5}
{gallery}alba/2006/2006_09_5_ME_Polsko/ME_Polsko_fotky/333_3369.JPG{/gallery}
Byla jsem pověřena abych vám přiblížila atmosféru a průběh nedělního závodu štafet.
My
"ženy" jsme se na start postavily 10 minut po chlapech. Start vyjímečně
neprobíhal systémem Le Mans, ale už jsme na kolech seděly a pořadatelé
nám pod nohu položili mapu.
Pak ještě další minuta nervozity a hurá do
lesa. Klasicky než jsem si tu plachtu poskládala, zůstala jsem tam
skoro poslední. Zato jsem ji určitě měla nejúhledněji složenou. Ve
velkém balíku jsme vyrazily na trať. Byla jsem překvapená, že tempo je
tak vlažné a pomalu jsem se prokousávala do předu. Pár křižovatek,
možná jiná farsta a najednou jsem byla na čele s Markétou Jakoubovou a
ruskou Mikrujkovou. Houkla
jsem na Market číslo a zjistila že jedničku máme stejnou a pak ještě
2,3,4,5. A začalo se závodit. Sehraně jsme pracovaly jako jeden stroj:
"46ka zprava", "druhá levá", "bažina levá", abychomm utrhly rusku a
sjely finku, na zbytečné klábosení nebyl čas. Pak přišla rozdílná
farsta, ale na další kontrole jsme se zase sjely a v protisměru už nás
míjel známy modrý dres. Finka Ingrid Stengard s možná půlminutovým
náskokem. Teď už nebyl čas, ani se napít z bidonu. Přestala jsem se
Markét plést pod kolo a ze zadu jistila všechny odbočky. Na jasných
rovných úsecích jsem jí bojovnými hesly pobízela k dotažení finského
torpéda. V duchu toho, co jsme si řekli s 'couchem' před závodem, že
není naším úkolem někoho utrhnout, ale držet kontakt a hlavně na nás
musí být pěkný pohled, jsem se řitily do cíle. Finku jsme viděly kousek
před sebou. Při ještě rychlejším a zběsilejším dojezdu nás vítaly
bouřlivé ovace, v cíli objímaní a slzičky v očích. Dokud jsme se
totiž neobjevily na sběrce, nikdo v cili netušil, na čem jsme, protože
poláci nemeli v lese radio. Po prvním úseku to bylo 2. a 3. místo pro
CZE A a B se ztrátou 8 sekund na Finsko. Další úseky nezklamaly a
jediny koho před sebe pustily, byl ruský bagr Ksenia Chernykh, která věrna
dnes už kultovnímu heslu "quick, quick, it's race", sejmula v lese
finišující Hanku La Carbonara (den před tím i Mishu Lacigovou).
Kluci
- dospělí měli trochu pomalejší rozjezd, ale jak sami řekli Tomíno s
Jarynem, v lese si soupeře vychutnali a na konci z toho cinkal také
bronz.
Kluci
- junioři měli skvělým Chlaďovým rozjezdem skvěle našlápnuto a dojemným
dojezdem, kdy finišmen Duke spurtoval o druhé místo a neudržel se na
mokré trávě v sedle, si dojeli pro další třetí flek.
Aby
těch třetích míst nebylo málo, stejně se umístníly i juniorky Bcko.
Škoda jen, že štafeta A jedoucí s Hankou H. neudržela nadějnou pozici z
prvního úseku a skočila bramborová.
Bylo to krásné ME a bohatá úroda ze štafet byla pěknou tečkou za tím naším příběhem.
Doufám, že jsem vás svým bikeovým dobrodružstvím neunudila k smrti :-))
Barbor the Forest man
