{mos_sb_discuss:5}

{gallery}alba/2011/2011_03_17-sportovec2010(Graubna)/s1.jpg{/gallery} „Ráno" po vyhlášení nejlepšího sportovce města Zlína za rok 2010 jsem našel v telefonu 3 fotky z tohoto večera. Původně jsem ani neplánoval, že něco napíšu, ale když už jsou ty fotky, tak bude i krátký článek.

Po letech konaných v divadle se vyhlašování přesunulo do kongresového centra a asi to tak bude bývat i v dalších ročnících, protože kongresové centrum prostě máme. Byl jsem tam poprvé, je to tam pěkné, motýlků je sto, ale po nakloněném hledišti v divadle a po prostoru v předsálí, kde se dalo volně pohybovat i se skleničkou v ruce, se mi bude stýskat.

Hned na úvod naklusala na pódium akrobatická skupina Chebejet - jeden kluk a plno pěkných holek předvedli  fakt parádní kousky! Takový start večera pořád ještě mohl pokazit moderátor, naštěstí však nepřišel předloňský Pomeje, ale Petr Rychlý. Nějaké mouchy měl, ale jinak to docela zvládnul. Kulturně bavila hlavně Aneta Langerová a k té bych asi žádné námitky neměl. Jen je škoda, že se při písničce o motýlích křídlech nepodívala  ani jednou na strop. Představil se ještě zlínský kroužek akrobatického rokenrolu, nicméně v porovnání s úvodními akrobaty to byl jen takový odvárek.

Oněch deset nejlepších sportovců se tradičně z části shodovalo s minulým rokem. Nás může těšit, že stále ještě nevychladli Chláďa s Bingem, kteří opět v desítce figurovali. Hlavní cenu si však tentokrát odnesl vzpěrač  Jiří Gryga, ale nevím, no... Dalšími oceněnými byli: Jan Čelůstka (triatlonista), Klára Křížová (lyžařka), Barbora Lacigová (atletka), Beáta Polišenská (pěkná ploutvová plavkyně), Markéta Strapková (plavkyně), Petr Vabroušek (triatlonista) a Petr Zapletal (volejbalista). Nejlepším kolektivem byli patnáctiletí kluci fotbalisti ze Zlína, nejlepším zdravotně postiženým sportovcem byl vyhlášen sledge hokejista Zdeněk Hábl. Primátor předal svou cenu juniorům hokejistům a cena primátorky patřila pěkné a nadějné atletce Martině Černochové.

Program v hlavním sále zakončili opět famózní Chebejet a následoval tradičně očekávaný raut. Ten mě nezklame nikdy, letos i víno vydrželo (dokonce déle než do konce, jak naznačuje fotka, na které je po boku Masaryka zachycena Monika a její neskutečný výkon!!!). Večírek byl teda povedený, jídlo bylo vynikající - hlavně ty teplé masa, kterých tam kupodivu nejvíc zbylo. Určitě by si přišel na své i Tomeš a jeho australská kamarádka (nevím, jestli můžu prozradit víc). Jen se musím omluvit Chláďovi, který mě poprosil o nenápadné předání své vizitky ForRide se svým číslem dívce v zeleném. Jenže jsem to všechno zbabral. Vizitku má nakonec jiná, ale neboj Jiří - pěkná byla taky .

 

To se mi líbí · Přidat komentář · Sdílet   

 

• 
• 
• 
•