Přestože ještě hledáme terčíky, je již teď správný čas oprášit a prohlédnout běžky. Pro spoustu orienťáků (včetně těch nejlepších) je zimní příprava na běžkách základem. Zde několik rad od držitele olympijské medaile Radima Nyče. {mos_sb_discuss:5}
Lyže a správné mazání

Radí držitel olympijské medaile Radim Nyč                                                                     

Podklady jsem načerpal u společnosti Nyč Sport – prodejna - servis sportovního vybavení sídlící na adrese: Dr. M. Horákové 182/110, 460 06 Liberec 6, Česká republika, tel. +420 482 739 496, fax 482 739 495.


1) VÝBĚR LYŽÍ

Kromě délky lyží (na klasiku lyže asi o 20 cm delší než postava, na bruslení o 10-15 cm), je při výběru správného páru asi nejdůležitějším faktorem jejich tvrdost.

Každý model se v jednotlivých délkách vyrábí ve dvou nebo třech stupních tvrdosti. Tvrdost lyže bývá označena různými způsoby na potisku lyže nebo na různých samolepkách. I přesto je potřeba každý jednotlivý pár lyží přeměřit individuálně podle váhy a výkonnosti lyžaře.

Klasické

U lyží pro klasický styl je třeba přihlédnout také ke stylu lyžaře. Turista, který má měkčí a méně přesný odraz než závodník s vybroušeným stylem, by měl používat lyže celkově měkčí, u kterých si může dovolit jednodušší odraz. Pokud budou lyže tvrdší, než je doporučeno, budou podkluzovat i při použití správného stoupacího vosku. Jsou-li lyže naopak měkčí, je odraz snazší, ale lyže méně kloužou - projeví se to v rychlosti skluzu a ve sjezdu.  Pomocí testu tvrdosti lze na lyži vyznačit i optimální mazací komoru (pro stoupací vosky - jak pro tuhé, tak i pro klistry), kterou lze časem na základě zkušeností lyžaře prodloužit nebo zkrátit.

Lyže na bruslení

Při výběru lyží pro bruslení se porovnává pouze hmotnostní kategorie - pokud je lyže hodně tvrdá, tak "ustřeluje" na tvrdším povrchu a pokud je měkká, méně klouže a je pomalejší.

Kombi lyže

U kombinovaných lyží pro oba styly je třeba zvolit určitý kompromis mezi délkou a tvrdostí. Dobrá alternativa ke kombinovaným lyžím je kratší a tvrdší lyže klasická, neboť bývá ve stejné cenové kategorii někdy podstatně kvalitnější. Ostatně, u lyží pro lepší sportovní a závodní využití se ani kombinované lyže nevyrábějí.

2) STOUPACÍ VOSKY

 TUHÉ

Používají se na čerstvý jemnozrný sníh nebo na starší sníh, který neprošel oblevou. Vosky výrobci rozdělují většinou podle teploty a vlhkosti vzduchu (Toko podle teploty sněhu). Nejpoužívanější značky jsou SWIX a RODE.

Vosky se mažou do stoupací komory ve slabých vrstvách (1), které se upravují korkem (dnes nejčastěji syntetickým) tak, aby rozkorkovaná lyže byla hladká. Pro lepší odraz je lepší mazat ve 2 a více samostatně korkovaných vrstvách (2). V případě, že se nemůžete rozhodnout pro jeden druh vosku, je možné různé vosky kombinovat.

Prašan:

Sen každého klasika a nejjednoduší mazání. To znamená sníh při teplotách -5 stupňů a nižších.

Čerstvý prašan: v případě sněžení se nám může zdát, že lyže malinko podkluzuje. Za to většinou nemůže mazání, ale struktura sněhu, kdy se lyže utrhne i se sněhem a usmekne.

Přemrzlý prašan: sníh starší a často poměrně špinavý. Mažeme většinou více vrstev, na delší trať je lepší zažehlit podklad.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

V30 modrý
V40 modrý extra
VR40
VR45

RODE

modrý -2 -8
modrý -2 -6
multigrade -3 -7
super extra -1 -5
super -1 -3

Vlhký sníh

Sníh v rozmezí -2 -5 stupňů. Nedělají se zrcátka ve stopě. Na čerstvý i starší sníh se používají stejné vosky, nejčastěji fialové. Mazat je opět nejvýhodnější ve více vrstvách, často se kombinují měkčí a tvrdší vosky.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

V45 fialový speciál
V50 fialový
VR45
VR50
VR55

RODE

multigrade 0 -2
fialový 0
fialový extra 0 +1

Mejdlo:

Noční můra klasiků, sníh okolo 0 stupňů, kdy je lepší jít bruslit. Pokud se pokoušíte namazat, pak bohužel neexistuje univerzální vosk, který by se dal použít.

V případě, že sněží, tak sníh lepí většinou úplně na všechno a klasika se dá jet i na lyžích bez vosku (tzv. mikrostruktura). Při mejdle, kdy je stopa jedno dlouhé zrcadlo, je důležité se rozhodnout, zda použijeme tuhé vosky, klistry, nebo kombinaci klistr/tuhý.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

V55 červený speciál
VR55
VR60

SWIX - klistry

K21n stříbrný universal

RODE

extra 0 +2

RODE - klistry

universal 0+
multigrade -6 +6
žlutý 0 +2

Kombinace klistr/tuhý: slabou vrstvu klistru necháme vymrznout a překryjeme ji tuhým voskem a opatrně korkujeme.

Pokud se chceme svézt i na mejdle, potřebujeme měkké lyže a štěstí při volbě vosku.

Mokrý sníh

Sníh při teplotách nad nulou.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

V60 červený
VR70
VR75

RODE

červený 0 +3
žlutý +1 +4

TEKUTÉ VOSKY – KLISTRY

Používají se na hrubozrné sněhy - firny, tedy na sněhy prošlé oblevou, krystalický sníh. Mažou se v kratší mazací komoře, protože vrstva klistru je vždy silnější než u tuhých vosků. Nanáší se v krátkých čárkách do tvaru tzv. stromečku. Roztírají se nejlépe dlaní. Jednotlivé druhy se mohou míchat mezi sebou. Klistry mažeme na podklad nebo přímo na skluznici většinou v jedné vrstvě. Nejpoužívanější značky jsou SWIX a RODE.

Podklady neboli „Gumy"

Jedná se o klistry, které se používají jako podklad pod mázu. Zabraňují rychlému sjetí namazaného vosku nebo roztažení klistru do skluzových ploch. Mažou se vždy v co nejtenčí vrstvě. Vzhledem k tomu, že se jedná o tvrdé klistry, je dobré je mazat v teple.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

KR20 zelený
KR30 modrý

RODE

modrý -3 -7
modrý special -6 -14

Zmrzlý sníh

Sníh, který zmrzne po oblevě, neboli tzv. leďák, kdy je tvrdá a zmrzlá stopa. Aby vosk na lyži vydržel, je nutná "guma", na vrch se používají fialové klistry. Pokud samotný fialový klouže, tak se kombinuje s univerzály (např. RODE multigrade -6 +6).

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

KR40 fialový

RODE

fialový -3 +1
fialový special -1 -5

Hrubozrnná sůl

Sníh, který má velké krystaly, ale nedrží pohromadě - přesýpa se. Stopa bývá hlubolká. Opět se maže na gumu. Tento sníh je poměrně špinavý, proto se používají do kombinace stříbrné klistry. Sůl zpravidla přechází od zmrzlé k vlhké, kdy ve stopě vznikají zrcátka.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

KR40 fialový
KR50 flexi
K21n stříbrný universal

RODE

fialový -3 +1
stříbrný +1 +5
stříbrný extra 0 +4
multigrade -6 +6
červený -2 +4

Mokrý sníh

Mokrý firn, většinou jarní špinavý sníh. Guma se používá jako podklad, aby se klistr neroztahoval do skluzových ploch.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

KR60 červený
K22n bílý universal

RODE

červený -2 +4
stříbrný +1 +5
nera -2 +5

Mokrý sníh s jemnějším zrnem a sníh, kdy už se nedají použít tuhé vosky. U jemnějšího zrna často vznikají ve stopě zrcátka.

Nejpoužívanější vosky:

SWIX

KR60 červený
KR70 žlutý
K21n stříbrný universal
K22n bílý universal

RODE

červený -2 +4
červený special 0 +3
stříbrný extra 0 +4
nera -2 +5
multigrade -6 +6

3) PARAFÍNOVÁNÍ SKLUZNIC BĚŽECKÝCH LYŽÍ

Proč se lyže vůbec parafinují?

Aby jely. A také aby se skluznice chránila a déle vydržela.

Skluznice lyže je porézní. Podle druhu sněhu se skluznice u závodních lyží rozlišují na studené, mokré nebo univerzální apod. To se pozná podle struktury. U sportovních a turistických lyží se skluznice takto nerozlišují, požadovanou strukturu je možné vytvořit přebroušením na speciálním kameni. I tyto lyže ale určitou strukturu mají a i ty je třeba parafínovat.

Může se zdát zbytečné lyži parafínovat a pak parafín ještě před vyjetím na sníh opět stáhnout. Je to ale nutné. Díky své poréznosti nasaje skluznice horký parafín do sebe a když vychladne, lyže zůstane promaštěná i po následném stáhnutí zbylého parafínu z povrchu skluznice.

Jak často je třeba parafínování provádět?

Nejlépe po každém lyžování. I v čerstvém sněhu je totiž v našich podmínkách spousta špíny, která se zachytí v mikroskopických pórech skluznice.

Čím je sníh ostřejší a agresivnější, tím více dochází ke sjíždění parafínu. Při těchto podmínkách je vhodné lyži parafínovat i několikrát po sobě. V případě, kdy je sice teplo, ale podklad stopy je ledovatý, je třeba požívat také hodně tvrdé parafíny.

Pokud nelze lyže parafínovat tak často (např. na dovolené na horách), pozná se potřeba parafínování podle barvy skluznice. Pokud je černá, ještě nějaký parafín obsahuje. Když ale postupně od středu ke hranám šedne, bylo by dobré lyži naparafínovat. Pro tyto případy je dobré mít při ruce alespoň tekutý parafín.

Tuhý nebo tekutý parafín?

S tuhými parafíny je více práce a je potřeba lepší zázemí - nejlépe kopyto, škrabky, kartáče, žehlička... Tuhé parafíny se nanášejí za tepla elektrickou nebo plynovou žehličkou, po vystydnutí se musí stáhnout a vykartáčovat.

Tekuté parafíny nejsou tak náročné na čas, výbavu a na prostředí. Rozhodně ale nenahradí tuhé parafíny, protože se nedostanou tak hluboko do skluznice lyže. Příprava lyže je ale poměrně jednoduchá. Je potřeba, aby byla skluznice čistá a suchá. Tekuté parafíny se nanášejí stříkáním nebo natíráním, pak se nechají zaschnout a po několika minutách se rozlešťují filcem nebo punčochou. Lyže je pak připravená během pár okamžiků.

Výdrž tekutých parafínů se s tuhými nedá srovnat - sjedou se podstatně dříve.

Příprava lyže

Před parafínováním je třeba skluznici nejdříve pořádně vyčistit.

Pro samotné parafínování musíme lyži nejdříve provzdušnit bronzovým kartáčem, aby se vyčistila a otevřela struktura pro příjem parafínu.

Nanášení parafínu

Pozor - lyže by se neměla parafínovat, pokud je hodně studená z venku - skluznice by se mohla snadno spálit, je lépe nechat ji chvíli při pokojové teplotě.

U klasických lyží parafínujeme pouze skluzové plochy - tzn. vše kromě stoupací komory. Pokud bychom naparafínovali i mazací zónu, nedržel by na ní potom stoupací vosk.

Pomocí žehličky nakapeme nebo natřeme parafín rovnoměrně na skluznici a zažehlíme (při 80 - 130 °C podle tvrdosti parafínu /na popiskách Toko nebo Swix jsou použity teploty vyšší, ale je riziko spálení skluznice, používá se asi o 10° nižších teplot/).

Optimální je parafín rozžehlit jedním tahem rovnoměrně. Žehlička nesmí ale na jednom místě zůstat déle, spálila by se skluznice. Pokud lyže není dokonale rovná, je lepší se na taková místa vrátit a dožehlit je. Naparafínovanou lyži je potřeba nechat vychladnout - alespoň 1/2 hodiny. Nejideálnější je lyži parafínovat ihned po použití a stáhnout až bezprostředně před další jízdou.

Stažení parafínu

Vychladlý parafín je třeba ze skluznice stáhnout. Začínáme vyčištěním žlábku a hran - pokud by se nám škrabka ze žlábku vysmekla, nenapácháme tolik škody, když skluzná plocha je ještě pod parafínem. Pak stáhneme zbývající plochu plexi škrabkou od špičky k patě lyže. Škrabka s lyží musí mezi sebou svírat úhel asi 120°, pokud by byl úhel ostrý, škrabka by se zařezávala do skluznice. Na skluznici nesmí zbýt žádná, byť slabá, vrstva parafínu!

Po stažení přebytečného parafínu kartáčujeme lyži nylonovým kartáčem tak dlouho, dokud nebude struktura skluznice naprosto čistá. U velmi tvrdých parafínů si můžeme pomoci bronzovým kartáčem.

Cílem je stažení co největšího množství zažehleného parafínu. Přebytečný parafín ucpe pórovitou strukturu lyže, ta se pak při jízdě rychle špiní a tím zhoršuje jízdní vlastnosti lyže.

4) MYTÍ A ČIŠTĚNÍ LYŽÍ

 Co je k tomu potřeba

Savý papír nebo kus hadru, měkká plastová škrabka (ostrá kovová by nám poškodila skluznici) a smývač. Nikdy bychom neměli používat ředidlo, benzím, líh, perchlor a podobné odmašťovače. Smývače (odb. "odstraňovače stoupacích vosků") obsahují také mastící složku, takže lyže se tolik nevysuší.

V případě bruslících lyží je třeba ještě vybavení k parafínování.

Bruslařské lyže

Lyže na bruslení se ve většině případů čistí horkým parafínem.

Bez kartáčování na skluznice obvyklým způsobem zažehlíme nefluorizovaný měkký parafín (např. Swix CH8 nebo Toko Worl Loppet Yellow), ale ihned ho stáhneme, dokud je ještě teplý. Horký parafín na sebe naváže špínu a oddělí ji od skluznice. Tento postup můžeme několikrát zopakovat, aby byla struktura skluznice opravdu čistá.

Teprve potom lyži prokartáčujeme a napustíme ji parafínem podle potřeby.

Pokud je znečištění skluznice silné, je třeba pomoci si smývačem. Ten bychom nikdy neměli na skluznici nanášet přímo, ale savým papírem navlhčeným smývačem. Pokud bychom smývač nastříkali přímo na lyži, pronikl by dovnitř proparafínované struktury skluznice a dřívější parafínování by bylo zbytečné.

Klasické lyže

U klasických lyží čistíme zvlášť skluzové plochy a zvlášt stoupací zónu.

Skluzové zóny čistíme stejným způsobem jako lyže na bruslení.

Stoupací vosky z mazací komory stahujeme smývačem, škrabkou a savým papírem. Nejdříve zbylý vosk nastříkáme smývačem a necháme několik vteřin působit, vosky se pak tolik netáhnou za stěrkou. Poté měkkou plastovou škrabkou stáhneme silnou vrstvu starého vosku a také vyčistíme žlábek. Nyní už stačí zbylou vrstvičku vosků stáhnout namočeným papírem.

Když už jsme v pracovním nasazení, hodilo by se připravit si lyže na další vyjížďku.

Pozor!

Nezapomeňte, že lyže mají i boční hrany, vršek a vázání a že by po umytí neměly nikde lepit! Občas neškodí podívat se na boty, často se stává, že člověk šlápne do zbytku klistru a není zrovna příjemné mít ho potom i zevnitř batohu.

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.

Přihlášení

Strava